Chip 08/2002: antivirový koutek

Kolik vlastně dnes existuje počítačových virů? Kolik z nich se opravdu šíří mezi uživateli? Se kterými viry se dnes mohu setkat a které mohou mému počítači a mým datům uškodit? I když jsou odpovědi na tyto jednoduché otázky obtížné, v dnešním antivirovém koutku se o to alespoň částečně pokusíme.

Určit přesný počet existujících virů je zcela nemožné. Je to jednak tím, že řada virů neopustila počítač svého tvůrce a řada z nich například vůbec nefunguje (pak se totiž nemůže jednat o virus J ). Pokud se budeme snažit najít počet známých druhů virů, můžeme sice získat jakousi představu, ale ani zde není situace jednoduchá. Problémem může být rozlišení jednotlivých druhů virů: je například změna jediného znaku v komentáři skriptového viru vytvořením nové varianty? Podle striktní fundamentalistické definice viru ano, z praktického hlediska však nikoli. Kde však leží ta hranice, kdy se už o nový virus jedná? Navíc je dnes zejména u skriptových virů a makrovirů jejich modifikace tak jednoduchá! Tyto viry se totiž šíří ve zdrojovém tvaru, a proto není nic snazšího než přepsat text či změnit podmínku pro aktivaci destrukční činnosti. Další zmatek do počtů virů nám vnášejí generátory virů. Jejich rozkvět panoval hlavně v době DOSových virů (a později i makrovirů). Vždy se jedná o program, který na základě definovaných vlastností vygeneruje jednoduchý virus. Pro antivirové programy není problém takové nově vzniklé viry detekovat (detekce je totiž založena na znalosti chování generátoru). Před několika lety obdržely antivirové firmy kolem patnácti tisíc takto vygenerovaných virů. Až na vyjímky je všechny antivirové programy chytaly pod nějakým obecným jménem. Některé firmy tak na tento „útok“ ani nereagovaly, jiné zvětšily svoje čísla známých druhů virů o 15.000. Co je správně? Počet známých virů se zkrátka může velmi lišit a podle antivirových firem, jejichž programy detekují zhruba stejné množství virů se může pohybovat od 20 do 60 tisíc. Naštěstí už dnes opadla největší vlna války velkých čísel, ve kterých se jednotlivé firmy trumfovaly, kolik druhů virů jsou schopny najít. Přesto se setkáváme u některých uživatelů s tímto dotazem dodnes a čas od času to přijde jako geniální nápad nějakému marketingovému „odborníkovi“. O tato čísla totiž vůbec nejde. Z hlediska uživatele je celkem jedno, jestli jeho program pojmenovává a počítá oněch 15000 virů jako jeden druh nebo ne.

Důležité je pro něj, zda je dostatečně chráněn proti těm virům, které ho mohou ohrozit. Ani určení toho, kolik je těchto virů, není triviální. Ne každý virus je poslán k analýze či ohlášen antivirové firmě. Přesto již před lety začal vznikat projekt, který si dal za úkol takové viry mapovat. Joe Wells začal v roce 1993 spolupracovat s dalšími deseti kolegy z antivirových firem a vytvořil tak první seznam virů, které se skutečně objevily mezi uživateli – tedy v divočině (anglicky In the Wild). Tento první seznam obsahoval 104 různých druhů virů. A přestože se řada věcí změnila, seznam je publikován pravidelně dodnes a slouží jako základní pomůcka pro uživatele, testery antivirových programů i pro antivirové firmy samotné. Dnes se vytvářením tohoto seznamu zabývá několik lidí v rámci nevýdělečné organizace WildList (viz www.wildlist.org), data o virech sbírá a pravidelně posílá sedmdesát odborníků z celého světa (z ČR od srpna 1995). Poslední seznam (červen 2002) obsahuje celkem 206 druhů virů hlášených alespoň dvěma reportéry a dalších 385 druhů, které hlásil jediný z nich. Je jasné, že při dnešní rychlostí šíření virů je měsíční periodicita trochu problém. Proto se uvažuje o dynamicky vytvářeném seznamu, dostupném přes Internet, který by lépe a rychleji mapoval výskyt nových virů a rychlost jejich šíření (i vymírání). To je však hudbou budoucnosti, přesto je tento seznam dobrou orientační pomůckou pro zjišťování nebezpečnosti virů. Na druhou stranu je potřeba k němu přistupovat přece jen opatrně: stoprocentně se spoléhat na to, že virus, který není v seznamu uveden, mne nemůže napadnout, je přece jen trochu lehkomyslné J . A hlavně: pokud se s nějakým virem setkáte, je důležité, abyste o tom dali někomu vědět. Pokud se o tom žádný z reportérů nedozví, virus se samozřejmě na seznamu ocitnout nemůže!

Novinky

Po hektickém jaru nastalo období okurkové sezóny, které, jak všichni tady doufáme, vydrží celé léto. Na špici virů se neustále drží virus Win32:Klez-H, o kterém jsme si podrobně povídali nedávno. Ani v posledním měsíci jeho výskyt nepoklesl, což je skutečně velmi neobvyklé. Na druhé místo se dostal virus Win32:Yaha-E, který si ale od Kleze udržuje značný odstup. Přeji Vám hezký zbytek prázdnin!