Chip 12/2001: antivirový koutek

Nedílnou součástí světa počítačových virů jsou nejrůznější fámy a pověsti o tom, jak viry vznikají, co všechno dovedou a jakým způsobem se šíří. Všechny tyto „zaručené“ zprávy vycházejí z toho, že většina uživatelů není příliš schopna se ve virové problematice orientovat. Přitom viry už ze své podstaty působí „magicky“: „žijí“ svým vlastním životem, množí se, ovlivňují ostatní programy a podobně.

Již v prvním díle našeho seriálu jsme si řekli, že viry jsou speciální kategorií programů. Tím jsou jasně dány mantinely, které mohou využívat a hranice, které nikdy nemohou překročit.

Jedním z prvních a velice půvabných nesmyslů o počítačových virech bylo v roce 1988 prohlášení počítačového odborníka Petera Nortona (dnes se po něm jmenuje jeden antivirový program), že existence virů je stejným mýtem jako výskyt aligátorů v newyorské kanalizaci. V té době bylo virů opravdu velice málo a pro uživatele byly informace o nich pouze zábavným zpestřením. Dnes je bohužel situace úplně jiná a viry jsou pro řadu z nás denní realitou.

Velmi starou pověrou je to, že viry jsou schopny zničit hardware počítače. Existují zaručené zprávy o „rozkmitaných“ či chybně vystavených hlavičkách disků, podivně se chovajících či zcela zničených monitorech a tiskárnách. Na působení virů jsou často sváděny zcela běžné poruchy hardwaru. Přitom žádný známý virus destrukci žádného hardware neprovádí. Jak již léta říká jeden můj kolega: „hardware, který se nechá programem zničit, si nic jiného nezaslouží“.

Je pravda, že viry se mohou šířit v datových souborech? Ne, rozhodně ne. Jak je uvedeno výše, viry jsou programy, a proto se nemohou šířit v souborech s daty. Zásadním problémem posledních let je ale to, že se pojem datových souborů značně zúžil: čistě datové soubory jsou dnes u většiny aplikací vyjímkou, naopak řada z nich k datům ukládá i programy či skripty (nejčastěji Visual Basic), takže se už nejedná o datové soubory a viry se v nich bohužel šířit mohou.

Řada lidí věří, že virus se nejlépe odstraní zformátováním pevného disku. Je to dost brutální metoda, která může vést k velkým škodám, protože to cenné (tj. uložená data) je zničeno. Škody tak mohou být daleko větší než ty, které napáchá vlastní virus. Velkým paradoxem byly v této situaci klasické boot viry, kterých se formátování disku nedotklo, a proto virus zůstal jediným funkčním programem na takto ošetřeném počítači.

Dnes už se diskety příliš nevyužívají, kdysi však byly nejrozšířenějším médiem. Často jsme se setkali s tvrzením, že viry mohou napadnout disketu chráněnou proti zápisu. Taková ochrana je však hardwarová a nelze s ní jakýmkoli programem (tedy ani virem) manipulovat. Za deset let jsem se setkal se dvěma mechanikami, které takový zápis umožňovaly, ale v obou případech se jednalo o poruchu mechaniky, kdy ochrana proti zápisu nefungovala vůbec.

Další fáma říká, že viry se šíří pouze v kradených programech. Krást se nemá, ale s viry to nemá mnoho společného. Řada legálně distribuovaných programů virus obsahovala, nejčastěji se jednalo například o drivery, programy distribuované na CD či disketách s časopisy, ale viry se objevily i u krabicových programů. Vždy záleží na serióznosti výrobce a dodavatele programů a i když k takové situaci nedochází často, je třeba si dávat pozor.

Viry dnes nejčastěji přicházejí elektronickou poštou. Kdysi platilo, že virus je možno aktivovat pouze spuštěním přílohy, pouhé prohlížení zprávy je bezpečné. Bohužel Microsoft ve svém programu Outlook (popř. Outlook Express) tuto fámu pomohl vyvrátit hned dvakrát. Nejprve podporou skriptů v těle zprávy, což využívá například virus JS/Kak, zcela nedávno pak i chybnou interpretací obsahu MIME zprávy, která umožnila masové šíření viru Win32:Nimda. Na obě uvedené bezpečnostní díry existují opravné záplaty, které rozhodně doporučuji Vaší pozornosti.

Boj s poslední fámou je něco jako boj s větrnými mlýny. Jde o tvrzení, že viry píšou antivirové firmy. Jde o podobný nesmysl, jako kdyby lékaři prskali na lidi v metru, aby získali od pojišťoven více bodů, hasiči organizovaně zakládali požáry, policisté ve službě vykrádali trafiky a podobně. Bohužel v našem světě máme víc nemocí, katastrof, zlodějů i virů více než je zdrávo a rozhodně není potřeba další uměle vytvářet. Žádný virus v historii nebyl vytvořen antivirovou firmou, taková by ostatně velmi rychle skončila. Vybudovat si renomé a prestižní postavení trvá léta, ztratit je ale může být velice rychlé.

Kdysi k nám do firmy nastoupila hezká mladá sekretářka a když jsme jí vysvětlili, čím se zabýváme, bezelstně se zeptala: „a to se nebojíte nechat ty viry přes noc v počítači bez dozoru?“ I na tomhle půvabném dotazu je vidět, že nejrůznější fámy o virech nás budou provázet asi navěky.

Novinky

Během posledního měsíce se i u nás stále nejvíce objevovaly viry Win32:Sircam a Win32:Nimda. Objevila se i Win32:Nimda-E, která navíc občas nastavuje falešného odesílatele infikované zprávy, což může vést k nesprávným závěrům o jejím původu. Posledních událostí ve světě využívají i autoři virů, kteří se snaží využívat paniky kolem antraxu či osoby Usama Bin Ladina k úspěšnějšímu šíření svých výtvorů, žádný velký průlom se jim s touto metodou ale naštěstí nepovedl. Firma Warner Brothers získala prvenství za virus Funlove umístěný na DVD Powerpuff Girls – jedná se o první virus, distribuovaný na DVD (ještě si pamatujete jeden z mýtů nahoře? J ).